2012.05.05. - Opičí stEzka

2012.05.05. - Opičí stezka, trasa první den
Při příchodu z noční směny se zdálo, že den bude značně vydařený. Oblékl jsem věci a hurá na akci. Nedočkavě jsem přijel na místo startu již v 8:30, ale do 9:10 již nikdo nepřišel, a tak se akce odstartovala. V té chvíli jsem zjistil, že není zamčené auto, a hned problém s hledáním klíčů naspodu batohu :) Bylo jasné, že zase tak vydařené to možná nebude. Cesta do Tetína proběhla celkem v pohodě, ani dále cesta k řece neskýtala žádnou záludnost a počasí bylo super. Mé obavy z předcházejících dešťů se potvrdily. Při příchodu k řece tam teklo více vody, než je na brodění zdrávo. Z jedné vodácké akce jsem věděl, že pod Berounem jsou mělčiny. Vydal jsem se proto proti proudu hledat lepší místo. Po cca 0,5 km se zdálo, že je objeveno a bude se brodit a nebude třeba dělat vor a plavat.Oblečení ze spodku jsem hodil nahoru na batoh a hurá na věc! Maximální hloubka po pás, asi necelý metr. Proud kupodivu nebyl tak silný, jak vypadal, a tak vidina mělčiny na druhé straně mě hnala kupředu. Na druhém břehu náhle nastal problém s výstupem, kde bylo hodně bahna a kopřiv. Rozhodl jsem postoupit kousek po břehu a najít lepší výlez, což se nakonec podařilo, a já byl rád, že již stojím na břehu a suchý :) Ale zrovna v té chvíli se ozvalo nechvalně známé praskání dřeva a mně bylo jasné, že ten den bude stát za ho... Podpěrná hůl nevydržela a já letěl zpátky do vody, "suchý tam, mokrý ven". :) Berounka se tak lehce nedala. Ve vodě jsem rychle zaujal polohu "pejska" (všichni, kdo nemohou nandat těžký batoh, znají; čím déle hrajete, tím více se toho naskládá, co kdyby náhodou bylo něco potřeba :)) Bylo mi jasné, že batoh, už tak dost těžký, asi po koupeli lehčí nebude. Jakmile se mi podařilo stabilizovat polohu na čtyřech, vlivem vysoké hladiny s hlavou pod vodou :( jsem vyjel po čtyřech na břeh přes bahno a kopřivy tak rychle, že fotograf to skoro ani nestihl zaznamenat. :) Nálada byla na takovém bodu mrazu, že i fridex by byl k použití v kostkách. Oblékl jsem plovoucí boty, kalhoty to uvnitř přežily skoro netknuté a hurá do lomu Alkazar. K nemilému překvapení to tu bylo na stěně jako na Václaváku. Než jsem se připravil, tak se cesta uvolnila, a proto jsem neotálel a hurá nahoru. K mému pesimistickému očekáváni to šlo v pohodě bez komplikací. Po krátkém oddechu jsem pokračoval nahoru do dalšího patra a dále přes lom Alkazar k lomu Kozel (mylně uváděný jako lom za potokem Loděnice). Cestou sem se žádné komplikace neobjevily, ale bylo znát že fyzička není úplně to, co by na tuto akci bylo potřeba. :) Po krátké pauze jsem se však vrhl na další úsek do lomu Chlum. Ukázalo se, že jsem tento exponovaný úsek hodně podcenil a oproti časovému plánu jsem nabral více než hodinové zpoždění. Zcela vyčerpán jsem došel do kontrolního bodu v lomu Chlum. Zranění nebylo třeba simulovat, při pádu do řeky jsem si narazil pravou stranu chodidla, takže jsem pajdal jako postřelený srnec. Po asi půlhodinové pauze, kdy už se zdálo, že bude pršet, jsem vyrazil na Bubovice. Tentokrát jsem se neřídil mapou, ale tzv. šestým smyslem a šel jsem "za nosem". Do Bubovic jsem pomalým tempem bez přestávky dorazil krátce po 15. hodině. K mé velké radosti z cíle to hned jistil fernetek...

Délka trasy první den: Srbsko - Bubovice 13km, zdolání za 6 hodin.
Délka trasy druhý den: Bubovice - Srbsko 7km, zdolání za ? hodin.

PS: Ti, co nejeli, udělali dobře. Trasa byla OPRAVDU nejnáročnější, jakou jsem kdy dal, a opravdu to není pro ŽAH. :))
ZIKI